Archiv rubriky: Články

2a

Nejsem rychlokvaška

Zjistila jsem, i když nejraději nechávám mluvit mé ruce, že asi je nutné se představit více. Už se mi několikrát stalo, a také vidím takové to virtuální kroužení kolem mne, kdy maminky řeknou, že jim sice mé psaní dávalo logiku, ale přece jen to šlo proti tomu, co jsme se učili, co se všude v rehabilitacích prezentovalo (upravím, že kvalitní fyzioterapeuti to neprezentují), že dřina, pot a slzy vedou k výsledkům.
Někteří rodiče mě berou s opatrností, také proto, že nemám vystudovanou fyzioterapii, nejsem zdravotník, že jim to také někteří podsouvají (nám dítě zničili doktoři a občas i někteří fyzio umí nadělat paseku). Jen později, když zjistí mé znalosti, tak jim příjde líto, že mě přece jen neposlouchali více nebo nedali dříve na to, co píšu.
Ani Soichiro Honda nebo Henry Ford neměli vysokoškolské vzdělání v tom, v čem nakonec uspěli. A vlastně ani Moshé Feldenkrais. Důležité je, zda se učíme, zda jsme v kontaktu s lidmi, kteří v té oblasti něco umí, zda máme vlastní postřehy a myšlenky, které mohou danou činnost rozvíjet dál. Postřehů mám více než dost a největším učitelem je můj syn.

Jak zůstat vážná a nedělat si legraci. :-) Vždy jsem chtěla pracovat s miminky, s dětmi, v páté třídě jsem začala chodit do zdravotnického kroužku a každý rok u nás byly také zdravotnické soutěže. V tom samém roce jsem z tance přešla na atletiku.
Zajímala jsem se vždy a četla cokoli kolem lidského organismu. Zamýšlela jsem se nad tím, co ovlivňuje sportovní výkon. Jako v současné době přemýšlím, co skutečně vede naše jednání a rozhodování.
V 15 letech jsem se stala atletickým trenérem IV. třídy na výjimku, protože se to mohlo až od 18 let.
V 16 letech jsem z atletiky přešla na volejbal, který jsem později i učila a začala jsem se ještě více zajímat o psychologii. Také jsem měla vývojovou psychologii v rámci oboru na gymnáziu. A tak jsem už nemířila na trenéřinu, ale psychologii. Ovšem studium psychologie nebylo každému obyčejnému bez konexí za socialismu dopřáno. Byla jen má hloupost, že jsem si nezjistila, že se na FTVS dala studovat fyzioterapie, protože na medicínu jsem jít nechtěla (tam ty konexe byly) a už tehdy jsem řekla, že bych ráda pomáhala pohybem těla. I proto si dělám černý humor, že nám museli přijít do cesty porodníci, kteří přišli, aby mě osud hodil do směru, pro který jsem určená.
1990 – jsem absolvovala 14 denní psychoterapeutický výcvik pro pedagogické pracovníky
1992 – rekvalifikační kurz na fitness trenéra (byla jsem vyhlášená nejlepší u každé zkoušky včetně anatomie a fyziologie), v posilovně jsem byla jako inventář a pomáhala jsem silovým trojbojařům, jednomu kulturistovi a v Anglii jsem našla odvahu pomoci jedné mladé ženě s bolestí zad a s formováním postavy.

Našeho syna jsem si při prvním setkání 6.tý den po porodu zdiagnostikovala sama. Nesál, nepolykal, prázdný pohled, žádný tonus a ještě zapolohovaný na žábu, protože se jim do těch postýlek pro nedonošené děti nevešel. Velmi často se mě ptali, zda mám kurzy na bazální stimulaci a další nějaké konkrétní semináře, když mě viděli, jak k našemu synovi přistupuji, ale byla to jen má intuice a můj způsob myšlení na základě znalostí těla ze sportu a psychologie. Proto jsem si nedala brát naději, proto jsem se rozhodovala často proti doktorům, protože mě k tomu vedlo mé chápání lidského organizmu a jak čas ukázal, bylo to jen ve prospěch našeho dítěte.

Po porodu jsem musela studovat vše ohledně těla. Vojtovy knihy, orofaciálku, vše ve spojení s DMO a neurologií, fyziologií, fyzioterapií. Prošla jsem mnoha kurzy a semináři a na všechny si ani nevzpomenu. Některé kurzy má i manžel, tak se občas nedobrovolně musí zúčastnit mého brainstormingu.
Synergická reflexní terapie,
kranio-sakrální výcvik u Radka Neškrabala,
HANDLE kurzy,
SKENAR kurzy a to i u prof. Revenka.
Vojtovku jsem procvičovala i s fyzioterapeutkou, načtené a zkouknuté mám i další metody a největší znalosti mi a souvislosti mi dal 7letý výcvik Mind Body Studies – dr. Moshé Feldenkrais Heritage s Miou Segal a Leorou Gaster a Movement Lesson s Michelle Turner a rozhovory s Radkem Neškrabalem.
Mám i roční kurz pro práci s dětmi u výborných ABM a FM praktiček a lektorek Nancy Aberle a Lynn Bullock.
Orofaciálku jsem si diskutovala s dr. Bunovou a sama doplňovala o mé znalosti z MBS. Vlastně orofaciálku jsem začínala knihou od Moralese.
Oči jsem se učila nějak sama (tedy co jsem se neučila nejdříve sama), pak jsem měla příležitost absolvovat seminář s dr. Meir Schneiderem a seminář s Lynn Bullock.
Mám štěstí, že v oblasti studia těla mám ty nejlepší učitele, s kterými mohu diskutovat i své vlastní postřehy. Posouvaly mě také výborné fyzioterapeutky a fyzioterapeut našeho syna, kteří mi mé postřehy mohli okomentovat na základě jejich zkušeností, kteří mi rádi dovysvětlili i nějakou teorii.
Někdo řekl, že lidský mozek se vyvíjí mezi lidskými mozky a tak jsem ráda, s jakými vysoce kvalifikovanými odborníky jsem se setkávala a setkávám.

Chtěla jsem si dostudovat fyzioterapii, ale u nás to dálkově nejde. Zároveň vím, že nemám moc času a vím přesně, co se potřebuji naučit a co si chci dostudovat a asi by se mi nechtělo ztrácet čas něčím, co nepotřebuji, nepotřebuji být někým posouvána či někoho kopírovat. Mám své postřehy a otázky, na které hledám odpověď a se studiem něčeho konkrétního se vždy vyjeví něco dalšího a tak jsem lapena a stále studuji a studuji a hledám odborníky, kteří mi mohou pomoci se znalostmi, informacemi a zkušenostmi, které hledám.
Hodně mě zajímá nervová soustava jako taková a tím se zabývám poslední 3 roky. Začalo to tím, že jsem chtěla přijít na princip “emoční” spasticity, protože nikdo mi na to neuměl odpovědět a ani fyzioterapeuti nevěděli co s tím. (MBS FM a Movement Lesson s tím pomáhají). A od toho jsem plynule přešla k záchvatové činnosti a věřím, že najdu i neurologa, který si vyslechne mé postřehy a otestuje je.

Nejsem rychlokvaška, lidským organismem se vlastně zabývám přes 40 let.
A teď by se hodilo dát sem fotky certifikátů, že? Víte, to bych musela fotit, hodit do PC apod… A že se to dělá a je to profesionální? No, co už s tím nadělám. :-) Byly mi dány nějaké schopnosti a nějaké mi dány nebyly a to ty prezentační. Znám toho více než jsem schopna odprezentovat a než jsem ochotná tomu věnovat čas. Věřím, že dobrá práce se dokáže šířít i organicky.

S láskou,
Iveta

PS: pár fotek s mým největším učitelem a také je tam i Mia Segal, která vyučuje Feldenkrais metodu již 60 let či Nancy Aberle.
4a2a3a1

Jak posílit konkrétní svaly?

Rodiče dětí s postižením často slyší, že jejich dítě má nějaký sval silnější a jiný zase slabší a tak je nutné posílit ten slabší sval. A jak to udělat, aby to bylo efektní?

Už slyším, jak ti, co mě znají, si říkají „Iveta, MBS Feldenkrais praktik bude posilovat nějaké svaly?“.
Ne, nebude. Silné a slabé svaly jsou podle toho, jak se hýbeme, jak se hýbou naše děti. Pohyb je nadřazený svalům.
Lepší organizací pohybu dosáhneme lepšího zapojování svalů. A organizace pohybu je záležitostí nervové soustavy. Pomalý, vědomý pohyb ve variacích ovlivňuje nervovou soustavu. Jinými slovy pohyb je jazykem mozku.

Pokud to chcete zažít, prožít, pochopit, pak doporučuji individuální lekci nebo skupinovou u kteréhokoli Feldenkrais praktika.

A pokud se mnou, tak na podzim v Jihlavě.

TATÍNKU, JÁ STOJÍM!

V tomto článku popíšu dva případy, v kterých si děti zlepšily stoj s MBS Feldenkrais metodou. Také popíšu to, že není dítě jako dítě, že se stoj nemusí učit jen ve stoje, že občas je problém jinde. Nejdříve dám reference a v závěru, jak jsem s dětmi pracovala a v čem se lišily.
Tělo a mysl nejde odpojit. Vše je pohyb, i myšlení, a proto kromě motorické dovednosti si všimněte, co referovala maminka o myšlení, o tom jak její dítě nově zvládlo situaci.
6ti leté dítě poprvé samo udělalo podřep, což je velmi náročná činnost a poprvé nepožádalo maminku o pomoc, ale rozhodlo se situaci řešit samo. Takto vypadají změny po FM. A mohou přijít i měsíc po nějaké intenzivce.
„… toto ti musim napisat: X. sa uci trochu po byte s 3-bodovymi barlickami. Dnes siel popri stene s madlom, a s niecim sa tam na stene hral (ma tam take skrinky na otvaranie,chyti sa madla,a druhou rukou moze otvarat skrinku). Barlicku mal nejako postavenu-no a spadla mu. Takze sa musel dat do podrepu, a druhou rukou sa drzat,a 1 rukou dvihat tu barlicku. Stala som blizko,keby padal ze ho chytim. No ale to bola paradna podivana. 3-bodova barlicka ma dole tie 3 nozicky, takze on si ju chytil za 1 z 3 noh, a potom ju musel nejako vo vzduchu obratit a druhou rukou sa drzat madla aby nespadol. Zapichol si ju jemne o brucho, oprel o madlo, aj mu spadla 1x,ale bol uzasny – vobec sa nezacal hnevat ani kricat pomoz mi ,bol uplne perfektny ako si to sam v tej hlavicke naplanoval ako ju otacat ,kedze ju naopak zdvihal,a potreboval chytit rucku barlicky, a pritom sam nespadnut,a postavit ju,chytit sa a ist dalej, no paradny bol tak sa tešim aky je šikovny “

A druhá zpětná vazba:
“Ahoj Ivetko, F. (manžel) takhle nasel vcera X, jak stoji u postele.povidal podivej tatinku ja stojim.jak ma krasne natazene nohy.to je super.dekujem ti.”

Obě děti se učí stát, chodit. To první. To první potřebuje dostat rovnováhu, naučit se s ní pracovat, síla zespodu mu jde. Rovnováhu jsem zlepšovala při naší poslední intenzivce především v sedě. Asi si teď říkáte “Rovnováhu v sedě a dítě si to přenese do stoje?!” Divné? Ne není, tak to je. Dokonce i maminka si všimla, že v sedě začíná balancovat. Líbilo se mi, když si toho všimla a hned se mě ptala, zda já taky.

To druhé, je úplně jiný případ. To, nevědělo, že má nohy. Dítě, které když postavíte a dáte mu oporu, tak bude střídat nohy, ale skutečně nechodilo a skutečně nestálo. Toto je nutné umět rozlišit, protože dle toho se nastaví ten správný učební process (nebo fyzioterapeutický, pokud jde o fyzioterapii).
Je možné, aby dítě, které s oporou stojí nebo nějak přejde, aniž by vědělo, že má nohy? Ano, je to možné, ale aby se dítě mohlo skutečně postavit a skutečně chodit, potřebuje sílu zespodu a potřebuje vědět o svých nohách. Při poslední intenzivce jsem zjistila, že dítě vůbec nevědělo o svých nohách. Maminka potvrdila, že to slyšeli už u fyzioterapeuta a i kranio-sakrálního terapeuta. No, když to řekl kranio a zatím to nespojil, tak jsem si říkala, co já s tím, jestli se mi povede tam to povědomí dostat. Povedlo, protože už během intenzivky se dítě začalo častěji a častěji stavět samo. SAMO, protože tak se to děje po MBS Feldenkraisově metodě. A není nad to, když to dítě řekne samo rodičům, že stojí. Dítě jsem učila tu podstatu v sedě a dokonce i přes ruce. Dva motoricky podobné stavy a každý měl ten chybějící dílek jinde.

Učte děti nové věci na úrovni, kde jsou schopné se nové dovednosti naučit. I prof. Kolář dá sportovce do nižších poloh, pokud je chce něco naučit. Nějaký detail zakomponovat.

Pokud se chcete dozvědět o Feldenkraisově metodě více, tak navštivte Feldenkrais praktiky (bohužel jen Praha a Třinec) nebo se můžete také zúčastnit mých MBS Feldenkrais seminářů pro rodiče dětí s postižením. Toto není metoda, která se dá načíst nebo technicky zaškolit. Toto je metoda, kterou je nutné zažít a prožít.

Nejbližší možnost základních seminářů je Jihlava 28. – 29. 9. 2018. Pozvánka zde.

Proč jsem vytvořila semináře pro rodiče zde
O cyklu seminářů zde.
Pro reference klikněte na štítek reference vpravo. Měla bych je častěji doplňovat. :-)

Další info o MBS Feldenkraisov metodě na facebooku.
FB stránka MBS Feldenkraisova metoda
kliknutím přejdete na FB stránku
FB skupina pro rodiče dětí s postižením: Feldenkrais pro děti ČR a SR kliknutím přejdete na skupinu

Pohybový gurmán!?!

Pohybovým gurmánem se stává každý při lekci Feldenkrais metody. Vychutnává si pomalý, klidný, jemný, vědomý pohyb, objevuje své tělo a vnímá souvislosti, kterých si nikdy nevšimnul. Objevuje sám sebe, vytváří si lepší a i nový obraz o sobě samém.
Je to rozdíl jako mezi vychutnáním špalíčku sýra, který doprovází spousta pohybu v těle a velmi tenkého plátku, který položíte na jazyk a vše se zpomalí, pohybu je minimálně a gurmán má možnost procítit teplotu, texturu, vychutnat vůni a všechny chutě a má pocit, že nic lepšího neexistuje. Sýr se rozplývá na jazyku.
Jak se sýr rozplývá na jazyku, tak si pohybový gurmán uvědomuje své tělo.
pohyb gurman
Na obrázku můžete vidět, jak se vnímáme – postava uprostřed a jak na obraz o nás samých působí Feldenkrais pohyb – postava vpravo, kdy člověk pozná více míst svého těla. Například dítě s těžkou DMO může vnímat jen pusu nebo k tomu přerušovanou čáru, která představuje páteř. Co neznáme, to nepoužíváme. Pokud se chcete dozvědět více, dozvědět se, co to je Feldenkrais pohyb, tak máte možnost na seminářích
v Brně 27. 5. 2017
v Praze 10. 6. 2017
pozvánky zde, přihlášení na e-mail mbsfeldenkrais(zavináč)gmail.com