Archiv rubriky: Děti

Co jsou to Mosty?

“Nejlepší týden za poslední čtyři roky”, jak mi napsala jedna rodina. Někteří rodiče už zaslechli a tak vysvětlím, co to ty Mosty jsou. Mosty jsou pobyty pro děti s postižením a jejich rodiny v Mostech u Jablunkova. Děti mají každý den u Radka Neškrabala kranio-sakrální terapii a u mě MBS Feldenkrais lekci. Sourozenci a rodiče kranio-sakrální terapii u Katky Neškrabalové a mezitím si užívají prostředí, ostatních, jezdí na výlety. Děti si hrají, vymýšlejí hry. Všichni dobíjejí baterky.
Benefitem pro rodiny také je, když vidí, jak si se stejnou situací, kdy máme dítě s nějakou tou výzvou, vypořádává někdo jiný. Stalo se, že si tak jeden sourozenec uvědomil, jak vlastně málo myslí na svého sourozence na vozíčku, jak se asi musí cítit odstrčený, protože v jiné rodině to dítko na vozíčku bylo v rodině plně začleněné. Toto jsou všechno léčivé procesy pro rodinu i pro děti s výzvami. Mým cílem je, aby se pomáhalo celé rodině a ukazuje se, že toto je cesta, že to opravdu funguje.
Most je věc, která převádí lidi přes překážku, věc, která spojuje dvě místa. Jak symbolické pro ty naše pobyty.

Historie těchto pobytů začínala trochu jiným záměrem.

V roce 2015 jsem si říkala, že by bylo fajn zkusit kranio-sakrální terapii ve dvou terapeutech jako to dělají v Upledger Institutu. Tak jsem domluvila tehdy dva nejzkušenější kranio – sakrální terapeuty, zeptala se rodičů, kdo by měl zájem (ano, opět mi někteří věřili :-)) a šla jsem tedy hledat místo, které bych měla blízko a bylo v přírodě. Přece jen, když pomáháme dětem, tak ten hutnický vzduch není značka ideál. Chtěla jsem něco příjemného. Tehdy to bylo tak, že jsem zajišťovala jen prostory na terapie a ubytování terapeutů a rodiče si měli najít ubytování sami. Ale nakonec se všichni rozhodli pro ten samý penzion.
m

Tehdy to byla spíše maminka + dítě. Jen maminkám společný pobyt vyhovoval a další rok přijeli už i sourozenci, nějaká babička či tatínek. V druhém ročníku už byla pro děti kranio-sakrální terapie v kombinaci s MBS Feldenkraisovou metodou. A i první maminky si dávaly 2 lekce kranio-sakrální terapie pro sebe, protože i my rodiče potřebuje vyladit organismus, zrelaxovat. A když se my cítíme dobře, tak se cítí dobře i naše dítko. Občas měl terapii i sourozenec, protože rodinu vnímám jako systém a zlepšení kteréhokoli prvku systému ho pomáhá napravit. Sourozenců už bylo hodně, krásně si ty děti k sobě sedly a tak to bylo zároveň jako malý tabor, kde se vymýšlely hry a hlavně brali mezi sebe i své sourozence s jakýmkoli neuro problémem či stavem. Krásné pozorovat.

III. ročník měl už turnusy dva. A už to bylo hodně o celých rodinách. Oba kranio-sakrální terapeuti vytíženi maximálně. Ošetření si dávali všichni členové rodin, dětí jsme tam měli jako smetí a opět to byl malý tábor. Velké překvapení pro mě bylo, jak zdraví sourozenci chtěli také kranio terapie, jak si o ně říkali. A aby si dítě ve věku 6 -12 let samo dobrovolně lehlo na 50 minut na stůl? Potvrzení toho, že to pomáhá. :-) A jako i roky předtím, tak si všichni pobyt pochvalovali. Prostředí krásné, domácí kuchyně, maminky si odpočinuly, protože čím více dětí, tím je to vše jednodušší. :-) Text pokračuje pod fotkami.m4

m3

m2

m1

Letos tedy proběhl už IV. ročník, kde byl jeden turnus “starých známých” a snad i proto vzniklo dostatečně bezpečné prostředí pro to, aby děti zpracovávaly větší výzvy, což byly vývzvy třeba i pro mě. Ale nakonec dětí s tím nejtěžším stavem, které jsme znali z minulých ročníků se neskutečně zlepšily během toho týdne. Byly vnímavé, usměvavé, chtěly komunikovat. Krása.
Druhý turnus byl spíše o celých rodinách a tam jsem měla možnot vidět ten rozdíl a zase jinou dynamiku celé skupiny. Jak i manželé najedou hledali cestu k sobě, že nechtějí mít v hlavě jen děti. Je spousta věcí, které se ani popsat nedají nebo já to neumím. Ty pocity a emoce jsou asi i nepřenosné. To vše mě navedlo k tomu, že přemýšlím, jak ty pobyty vylepšit, aby si ještě více všichni mohl dobít baterky.
Text pokračuje pod fotkami.
m7

m6

m5
Zítra dám dohromady reakce, které mi přišly po těch pobytech, možná, že to někdo z rodičů vystihne lépe.
m9

K té pohodě a příjemnému pocitu všech zúčastněných pomáhá i Penzion u Skiareálu. Tam je to snad správně i podle feng shui. Z jedné strany kopec, z druhé potok. :-) Majitelé jsou úžasní, myslím, že se s nimi každý cítí jako s rodinou. A tak se opět těšíme s Radkem a Katkou Neškrabalovými na další ročník, který bude mít opět dva turnusy.

m8

Pro reference klikněte sem.

Jak věděli, že mají jít na Michelle Turner?

Nejčastější dotaz od rodiny a přátel mimo svět dětí s postižením. Přece jen tato metoda v ČR nebyla.
Má odpověď byla, že určitá skupina rodičů dětí s postižením ví, že mám znalosti, které mi pomáhají rozlišovat a vybírat, co je pro tyto děti dobré a efektivní a věří mi.

Michelle Turner je autorka Movement Lesson (můžete si přečíst zde), kde pracuje především s procesy týkající se gravitace. Ale vše vlastně s principy Feldenkrais metody, v které dostala ten základ ohledně znalostí a souvislostí fungování lidského organismu, což je práce s pohybem a jeho rozvojem. Později vyvinula vlastní metodu. Dávala si otázky, které si nikdo před ní nedal, hledala odpovědi, testovala svou teorii a dnes ji vyučuje po celém světě a přednáší na kongresech týkajících se pohybu a rozumových dovedností.
Michelle, její příběh a práci jsem vlastně znala jen z webovek a youtube. Její práce mi dávala smysl, i když jsem si původně myslela, že je to čistý Feldenkrais, jen jsem vnímala, že její ruce jsou trochu jiné. A měla krásné výsledky s dětmi.

A tak jsem Michelle napsala, zda by byla ochotna přijet i do Evropy, kde do té doby nebyla. Později přednášela na kongresu v Oxfordu. Michelle odepsala, že ano a dala nám termín za rok a půl. Já jsem Michellinu práci, videa představila maminkám a určitá skupina maminek spíše uvěřila mé soudnosti. Ano, občas mě přepadl pocit zodpovědnosti, že to není legrace dát 30.000,- Kč za 10 lekcí (žije v Arizoně, takže letenky drahé), co když se pletu, ale zároveň jsem cítila, že ne.

Michelle a její práce předčily jakékoli očekávání kohokoli z nás. Byla tady 14 dní a odcvičila 100 lekcí s dětmi. Už během prvního týdne na základě ohlasů maminek se začaly hlásit další maminky, jestli přece jen někdo nevypadl. Maminky, které pro své děti lekce měly, chtěly další dokoupit. Její znalosti a zkušenosti jsou obrovské. Vedle ní jsem poznala, že jestli jsem byla dobrá na zrak, že mám co dohánět, naučila jsem se, jak bezpečně poznám, kdy dítě opravdu stojí, opravdu chodí, opravdu sedí. Ne, každé stojící dítě stojí, ne každé trochu chodící dítě chodí. Často visí a jen střídá nohy. Naučila jsem se to nejen rozpoznávat, ale naučila jsem se s tím také pracovat a už jsem několika dětem se stojem a chůzí pomohla. Uvědomila jsem si, že toho znám hodně, že jdu vlastně stejným směrem jako ona, že mi ještě k určitému poznání chybí více praxe, ale tu jsem doháněla po jejím boku u 95 lekcí z těch 100.

Také nás tehdy zaškolila na téma dotek a práce s pánví, hrudníkem a končetinami. Polovinu semináře tvořili rodiče, polovinu fyzioterapeuti. Zkušení dětští fyzioterapeuti byli z Michelle a z její metody, která přinesla opravdu něco, co tady nebylo, nadšení. Děkovali mi, že jim to otevřelo nové obzory pro práci s dětmi a už se dětí dotýkali jinak. Velmi mě to potěšilo i proto, že mi potvrdili, že opravdu ten dětský organismus znám dobře natolik, abych poznala, co pomůže či chybí v rehabilitačním procesu.

Včera jsme skončili v Ostravě další seminář. Tentokrát na práci s miminky. Po velkém úspěchu z podzimu, o který jsem neměla čas se podělit, se to nějak přirozeně rozneslo a už se začali ozývat zájemci, především z řad fyzioterapeutů na další seminář. Dokonce mě “tlačili”, kdy už budou informace ohledně semináře, kdy se už mohou přihlásit.
Seminář Newborn Movement Assessment se naplnil velmi rychle a to především fyzioterapeuty z ČR a SR, také Feldenrais a Anat Baniel praktiky, rodiči. Fyzioterapeuti už měli její práci nakoukanou z internetu a tak věděli, že tuto výjimečnou příležitost si nemohou nechat ujít, dokonce jsem musela zájemce odmítat. On byl skoro naplněný ještě před vytvořením FB události.
O semináři a reakcích účastníků napíšu v následujících dnech, protože si zaslouží samostatný článek. A ano, tento příspěvek je takový chlubící, ale každý z nás máme radost, když se nám něco podaří. :-)

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Jak posílit konkrétní svaly?

Rodiče dětí s postižením často slyší, že jejich dítě má nějaký sval silnější a jiný zase slabší a tak je nutné posílit ten slabší sval. A jak to udělat, aby to bylo efektní?

Už slyším, jak ti, co mě znají, si říkají „Iveta, MBS Feldenkrais praktik bude posilovat nějaké svaly?“.
Ne, nebude. Silné a slabé svaly jsou podle toho, jak se hýbeme, jak se hýbou naše děti. Pohyb je nadřazený svalům.
Lepší organizací pohybu dosáhneme lepšího zapojování svalů. A organizace pohybu je záležitostí nervové soustavy. Pomalý, vědomý pohyb ve variacích ovlivňuje nervovou soustavu. Jinými slovy pohyb je jazykem mozku.

Pokud to chcete zažít, prožít, pochopit, pak doporučuji individuální lekci nebo skupinovou u kteréhokoli Feldenkrais praktika.

A pokud se mnou, tak na podzim v Jihlavě.

TATÍNKU, JÁ STOJÍM!

V tomto článku popíšu dva případy, v kterých si děti zlepšily stoj s MBS Feldenkrais metodou. Také popíšu to, že není dítě jako dítě, že se stoj nemusí učit jen ve stoje, že občas je problém jinde. Nejdříve dám reference a v závěru, jak jsem s dětmi pracovala a v čem se lišily.
Tělo a mysl nejde odpojit. Vše je pohyb, i myšlení, a proto kromě motorické dovednosti si všimněte, co referovala maminka o myšlení, o tom jak její dítě nově zvládlo situaci.
6ti leté dítě poprvé samo udělalo podřep, což je velmi náročná činnost a poprvé nepožádalo maminku o pomoc, ale rozhodlo se situaci řešit samo. Takto vypadají změny po FM. A mohou přijít i měsíc po nějaké intenzivce.
„… toto ti musim napisat: X. sa uci trochu po byte s 3-bodovymi barlickami. Dnes siel popri stene s madlom, a s niecim sa tam na stene hral (ma tam take skrinky na otvaranie,chyti sa madla,a druhou rukou moze otvarat skrinku). Barlicku mal nejako postavenu-no a spadla mu. Takze sa musel dat do podrepu, a druhou rukou sa drzat,a 1 rukou dvihat tu barlicku. Stala som blizko,keby padal ze ho chytim. No ale to bola paradna podivana. 3-bodova barlicka ma dole tie 3 nozicky, takze on si ju chytil za 1 z 3 noh, a potom ju musel nejako vo vzduchu obratit a druhou rukou sa drzat madla aby nespadol. Zapichol si ju jemne o brucho, oprel o madlo, aj mu spadla 1x,ale bol uzasny – vobec sa nezacal hnevat ani kricat pomoz mi ,bol uplne perfektny ako si to sam v tej hlavicke naplanoval ako ju otacat ,kedze ju naopak zdvihal,a potreboval chytit rucku barlicky, a pritom sam nespadnut,a postavit ju,chytit sa a ist dalej, no paradny bol tak sa tešim aky je šikovny “

A druhá zpětná vazba:
“Ahoj Ivetko, F. (manžel) takhle nasel vcera X, jak stoji u postele.povidal podivej tatinku ja stojim.jak ma krasne natazene nohy.to je super.dekujem ti.”

Obě děti se učí stát, chodit. To první. To první potřebuje dostat rovnováhu, naučit se s ní pracovat, síla zespodu mu jde. Rovnováhu jsem zlepšovala při naší poslední intenzivce především v sedě. Asi si teď říkáte “Rovnováhu v sedě a dítě si to přenese do stoje?!” Divné? Ne není, tak to je. Dokonce i maminka si všimla, že v sedě začíná balancovat. Líbilo se mi, když si toho všimla a hned se mě ptala, zda já taky.

To druhé, je úplně jiný případ. To, nevědělo, že má nohy. Dítě, které když postavíte a dáte mu oporu, tak bude střídat nohy, ale skutečně nechodilo a skutečně nestálo. Toto je nutné umět rozlišit, protože dle toho se nastaví ten správný učební process (nebo fyzioterapeutický, pokud jde o fyzioterapii).
Je možné, aby dítě, které s oporou stojí nebo nějak přejde, aniž by vědělo, že má nohy? Ano, je to možné, ale aby se dítě mohlo skutečně postavit a skutečně chodit, potřebuje sílu zespodu a potřebuje vědět o svých nohách. Při poslední intenzivce jsem zjistila, že dítě vůbec nevědělo o svých nohách. Maminka potvrdila, že to slyšeli už u fyzioterapeuta a i kranio-sakrálního terapeuta. No, když to řekl kranio a zatím to nespojil, tak jsem si říkala, co já s tím, jestli se mi povede tam to povědomí dostat. Povedlo, protože už během intenzivky se dítě začalo častěji a častěji stavět samo. SAMO, protože tak se to děje po MBS Feldenkraisově metodě. A není nad to, když to dítě řekne samo rodičům, že stojí. Dítě jsem učila tu podstatu v sedě a dokonce i přes ruce. Dva motoricky podobné stavy a každý měl ten chybějící dílek jinde.

Učte děti nové věci na úrovni, kde jsou schopné se nové dovednosti naučit. I prof. Kolář dá sportovce do nižších poloh, pokud je chce něco naučit. Nějaký detail zakomponovat.

Pokud se chcete dozvědět o Feldenkraisově metodě více, tak navštivte Feldenkrais praktiky (bohužel jen Praha a Třinec) nebo se můžete také zúčastnit mých MBS Feldenkrais seminářů pro rodiče dětí s postižením. Toto není metoda, která se dá načíst nebo technicky zaškolit. Toto je metoda, kterou je nutné zažít a prožít.

Nejbližší možnost základních seminářů je Jihlava 28. – 29. 9. 2018. Pozvánka zde.

Proč jsem vytvořila semináře pro rodiče zde
O cyklu seminářů zde.
Pro reference klikněte na štítek reference vpravo. Měla bych je častěji doplňovat. :-)

Další info o MBS Feldenkraisov metodě na facebooku.
FB stránka MBS Feldenkraisova metoda
kliknutím přejdete na FB stránku
FB skupina pro rodiče dětí s postižením: Feldenkrais pro děti ČR a SR kliknutím přejdete na skupinu

O řeči poprvé

Tento týden jsme měly s maminkami diskuzi na téma řeč, v kolika letech se komu které dítě rozmluvilo apod…, že někomu to šlo dohromady s jemnou motorikou, že někdo má jemnou motoriku a nemluví, jiné mluví a jemnou motoriku nemá, probíraly jsme různé kombinace.
Jsou děti a platí i u zdravých, že začnou mluvit později, ale již ve víceslovném spojení či ve větách. Důvodů, proč děti s neurologickými problémy nemluví nebo třeba špatně je více. Kliničtí logopedové jsou velmi šikovní, koukají i na souvislost jako je sluch nebo sání, dýchání v kojeneckém věku, protože to vše může ovlivnit řeč.
Řeč a její předstupně zlepšují i různé formy Feldenkrais metody, aniž by metoda přímo musela pracovat s pusou. Tak jsem se začala zamýšlet a je to docela logické.
Příroda je chytrá a ví, proč náš vývoj zvolila, jak zvolila a jak my naší pohodlností, byznysem či jinými důvody tento vývoj brzdíme a komplikujeme (různé „nezbytné pomůcky a vychytávky“ – lehátka, sedátka pro miminka, později odrážedla). Pohyb je život. Vše je pohyb. Řeč začíná u sání. Ale opravdu jen u něj? Tělo je celek, a když se něco nehýbe, tak řetězově vzniká problém někde jinde. Například i oči mohou mít na pusu vliv. A je rozdíl, jak se aktivují oči při sání z prsů a jak při pití z lahve. To samé platí pro jazyk a vlastně celé tělo. Myšlení je také pohyb. Co spoustě dnešních dětí chybí je pohyb a je skvělé, že si to zároveň některé maminky i budoucí už uvědomují, aniž by možná věděly, jak velký vliv to má nervovou soustavu a pozdější vývoj, že se občas s nedostatkem kojeneckého pohybu setkají rodiče až ve škole. Těmito náhodnými pohyby, kterými miminko objevuje svět a sebe samo, rozvíjí a buduje svou nervovou soustavu, všechny složky – vnímání, emoce, myšlení, senzoriku včetně kinestézie. To vše může ovlivnit také řeč. Na doplnění tohoto základního, náhodného pohybu u dětí s postižením pracuje Feldenkrais metoda a to je důvod, proč se dětem jakkoli zlepšuje řeč. U někoho rychleji, u někoho pomaleji, jednotlivé stupně se nepřeskakují a každý se rozvíjí dle svého momentálního potenciálu.
Některé děti začnou svou první hatmatilku, kdy místo čaj řeknou aj a začínají různé zvuky používat smysluplně a vědomě.
Jiné děti z jednoslovného projevu přechází na více slov až věty. A postupně využívají nové obraty, začínají lépe rozumět a tím opět více využívat řeč.
Když si dítě uvědomí, že se něco naučilo, když něco nového pozná, tak to s radostí využívá.
Má vlastní zkušenost je taková, že mé dítě mívalo dvě zvukové polohy – libost a nelibost. Teď je jeho škála mnohem širší. Něco, co opravdu nemá rád, ale ví, že to podstoupit musí, většinou v nemocnicích, tak reaguje „ble“, někdy to tak ohodnotí poté, co něco nepříjemného zvládnul. Umí i „ne“ nebo něco tomu „ne“ velmi podobné a to většinou v situaci, kdy jde tatínek do práce nebo jeden z nás o víkendu do obchodu a on chce jít také, takže vlastně nechce, abychom šli. Má zvuky, které používá, když si myslí, že ho nevnímáme a on se naštvaně dožaduje pozornosti. To je vždy pak dobré mu vysvětlit, že ho slyšíme, vnímáme, ale potřebujeme něco dodělat a pak… Někdy vyloženě „mluví“ a povídá a povídá. Samozřejmě ani slovo, ale když se ho zeptáte, zda mluví, tak se usměje a je rád, že jsme to poznali. Ano, dokáže vyjádřit i „nemluv na mě“, „vím, že máš pravdu, ale nechci to poslouchat“, kdy se např. rozčiluje, že jede odněkud domů, když nechce a já mu připomenu, že jsem ho na to upozornila, že jedeme domů. Konkrétní zvuk pro „já taky, jsem tady“. Zvuky, kterými mi povídá, něco smutného. Škálu má docela širokou. A vždy říkám, že pokud se něco může naučit naše dítě, tak jiné o to spíše. :-)
Tak takové malé zamyšlení, proč Feldenkrais metoda může pomoci a pomáhá s řečí. Nevyulučuji, že se k tématu ještě někdy vrátím.

Pokud byste Feldenkrais metodu chtěli poznat více, tak se podívejte do Akcí, zda probíhá nějaký seminář. Samozřejmě se můžete objednat i na lekce přímo ke mně, ale pracuji omezeně a již mám stálé žáčky, tak ne vždy mohu poptávku uspokojit.

Pozn.: Jsou i různé specifické syndromy genetické zátěže a zde nemohu s takovou jistotou napsat, že výše zmíněné platí i pro ně, pokud jde o řeč.

Na hlavu, do pusy ne!

Má vaše dítě problémy s dotekem na hlavě, obličeji či v ústech? Je pro vás problém třeba i vyčistit zuby? Nedaří se vám plnit úkoly z orofaciálky? Tak čtěte, protože jsem si tím prošla.

Nebudu se teď zabývat tím, proč tomu tak je. Příčinu to má. Ale ráda bych napsala pár vět k tomu, že tento problém řešitelný je.
Také jsem si tím prošla, a když jsem dělala baby masáž našemu miminku, tak dotek na hlavě či ouškách byl skoro nemožný. Šlo vidět, že to naše miminko, v té době minimálně reagující, to nemělo rádo. V knize o baby masážích jsem se dočetla, že zdravá miminka si přímo libují v masáži oušek a hlazení hlavičky, ale tak to naše jsem respektovala a masáže přizpůsobila. Nějak se nám dařilo aspoň pracovat s pusinkou, abychom Oliverka dostali ze sondy či vyčistit zoubky.

Ve dvou letech přišel větší zlom a to přístupem HANDLE. Ovšem, stále náš Oliverek netoleroval vlastní dotek, netoleroval, aby se dotknul tváře či si dal prst do pusy. Někdo si řekne, proč to učit ve dvou letech, ale je to důležité.
Pak jsme v 5ti letech začali koketovat s Feldenkrais metodou a já jsem se o to rok snažila s menším pokrokem. Ve svém prvním roce MBS studia jsem vzala našeho Oliverka na jeden segment a má učitelka Mia Segal naučila Oliverka během 30ti minut dotýkat se a tolerovat dotek na tváři a také dát si prsty do pusy a nejen to, dokonce si sát palec. Pochopila jsem, že s MBS FM se dá dokázat nemožné a teď jen něco podobného dokázat také ve vlastní praxi.

Příležitost jsem dostala tento týden, kdy jsem pracovala s 8letými dvojčaty, která dotek na obličeji či na hlavě moc netolerovala, tak jako ani čištění zubů. Podařilo se mi během pár minut, že tolerovali práci v puse s logopedickou pomůckou. Ono to zase tak jednoduché u jednoho chlapce nebylo, viděla jsem ten šílený strach, na kterém jsem nejdříve musela zapracovat (všechna ta traumata ze zdravotnického prostředí se dala číst v očích), ale i přesto to šlo velmi rychle. Přiznám se, že jsem ani na chvíli nezapochybovala, že se to nepovede.

Jenže dá se říci, že v MBS FM jde něco rychle? Ano i ne. S hlavou jsem po 5ti minutách pracovala v každé lekci celý týden.
Spoustu věcí můžeme u našich dětí zlepšit, jen musíme vědět, jak oslovit nervovou soustavu, najít ten správný způsob pro naše dítě. A pokud jste už vyzkoušeli vše a bez výsledků, tak zkuste ještě Feldenkrais metodu nebo jakýkoli podobný či přímo na této metodě založený přístup. Nebo přijďte na MBS seminář zaměřený na tuto oblast, který se bude konat přístí rok. Přesné termíny zatím známé nejsou.

Oči a pohyb

Proč se mé dítě nemůže dostat do sedu? Proč se mému dítěti vytvořila skolióza?
Asi vás překvapím, někdy za tím jsou oči a jejich funkčnost a propojení s tělem.
Že vaše dítě nemá dioptrie? Nevadí, jde o funkčnost zraku. Občas oko nevidí v některých směrech a tomu přizpůsobuje celé tělo. Občas je jedno oko rychlejší než druhé, tak si dítě/mozek to druhé „vypíná“ a opět se přizpůsobuje celé tělo. Občas chybí spolupráce očí.
Teď si říkám, jak pokračovat dál? Dlouhé články prý nikdo nečte a každého odrazují, ale do krátkého se zase nevejde vše k problematice.
Představte si tělo jako systém ozubených kol, které se točí určitým směrem a určitou rychlostí. Pokud jedno kolečko rychlost či směr změní, má to dopad na celý systém těchto ozubených kol. A podobně je to i s lidským organismem. Určitý komplexní pohyb se skládá z několika malých, dílčích pohybů, na kterých se podílí několik částí těla řetězově, třeba i celé tělo. A někdy dětem nějaký ten dílčí pohyb chybí, protože nemá povědomí o určité části těla nebo tu část těla (např. oči) nemá zorganizovanou a zintegrovanou.
Účastníci seminářů si sílu očí v pohybu vyzkoušeli. To, jak oči mohou pomoci pohybu, ale také i to, jak tak malý orgán, s tak malými svaly, dokáže zablokovat celý pohyb, na kterém se podílejí podstatně větší svaly. Pokud to chcete také poznat a zažít proces integrace, tak nejbližší seminář se koná v Třinci 9. 9. 2017 za dotovanou cenu 500 Kč a 300 Kč pro pečující. Zájemci, kontakt zde. Je to jeden ze dvou základních seminářů na téma práce s hrudníkem (vždy to má dopad na celé tělo). Zároveň na nějakou dobu předposlední možnost pro splnění podmínky pro navazující semináře, které se budou zabývat očima, orofaciálkou a prací s končetinami a tématem spasticity a zvýšeného napětí.

Mějte se hezky,

Iveta

PS: A o síle jazyka a jak ovlivňuje pohyb si můžeme popovídat třeba na semináři. :-)

Feldenkrais…co?

V tomto článku vyjasním rozdíl mezi Feldenkraisovou metodou nejen pro děti a fyzioterapeutickými metodami a tím i představím MBS Feldenkrais metodu pro děti. I když některé přístupy se již Feldenkrais metodě přibližují, protože to, o co jde, je nervová soustava, kterou se snažíme něco nového naučit. A teď již k článku, který jsem publikovala na FB v listopadu 2016.

Často dostávám tento dotaz a odpovím na něj veřejně, protože může vrtat v hlavě více rodičům.
Je MBS Feldenkrais metoda fyzioterapie? Není to klasická fyzioterapie, tak jak je veřejností vnímána. Využívá poznatků z více oborů, a proto ji nelze lehce přiřadit k fyzioterapii nebo psychologii. JE TO UČENÍ. Společným prvkem je pohyb, lidské tělo a pomoc k jeho lepšímu fungování.
Feldenkrais Practitioner propojuje tělo a mysl. Jakou představu o sobě dítě má, tak se pohybuje. Proto pomáhá dítěti rozvíjet obraz o něm samém, uvědomění. Během pohybového učení Feldenkrais metoda vědomým pohybem ovlivňuje pocity, myšlení, pohyb jako takový a smyslové vnímání. Kromě pěti klasických smyslů, také kinestetický (bolest, orientace v prostoru, vnímání času, rytmus).
Lepšímu kinestetickému cítění a vnímání pohybu učí žáky (FM nepoužívá pojmy klient či pacient) velmi jemným a pomalým pohybem, v malém rozsahu (někdy na úrovni milimetrů a centrimetrů, ano i u milimetrů jdou vidět reakce). Principem je zlepšení kvality pohybu. Nezabývá se kvantitou pohybu, tj. sílou a vytrvalostí. Tím se zabývají některé jiné fyzioterapeutické metody.
Na Feldenkrais metodu je speciální 4leté studium v zahraničí. A pokud chce být fyzioterapeut Feldenkrais Practitioner, tak ho musí absolvovat. Studium je akreditované. Není pravidlo, že by studium fyzioterapie bylo výhodou při studiu Feldenkrais metody.
Rozdíl v obou přístupech potvrzuje i má kamarádka, která vystudovala i fyzioterapii a řekla, že dál bude pokračovat Feldenkrais metodou a fyzioterapii zcela opustila.
Pracovala jsem s dítětem fyzioterapeuta a krásně šlo vidět, jak se na pohyb dítěte dívá on a jak já a ukazovala jsem mu ty rozdíly a učila ho tomu jinému pohledu.
Dítěti může stačit jen fyzioterapie nebo jen Feldenkrais metoda, ale praxe ukazuje, že největšího benefitu se dosahuje spojením, ale ne s každým fyzioterapeutickým přístupem. Feldenkrais metoda je dobrá i pro zdravé lidi, sportovce, ale to už je jiné téma.

Spasticita a deformity – jde to

Je troufalé psát pouhý článek o spasticitě, když jsou na to knihy o +-400 stránkách. Tak jsem jsi řekla, že ho udělám schválně ještě krátký a jen napíšu, jak jsme ji dostali pod kontrolu my.
Pokud čtete tento článek, tak asi víte, co je spasticita, co je zvýšené napětí a zřejmě vás to zlobí. Tahá to kosti z kloubů, tahá to fascie orgánů a obtěžuje to život. V momentě, kdy naběhne spasticita, tak ač je tam tonus vysoký, tak dotyčný nemá sílu. Spasticita se také podílí na deformitách. Pamatujte si prosím, že i špatně zvolený rehabilitční program a špatně zvolená zátěž může tuto situaci zhoršovat a vést k operacím. A teď ke zkušenostem se synem.
Se všemi výše zmíněnými obtížemi jsme se potýkali u našeho syna. K luxaci kyčle došlo ještě předtím, než jsme začali pracovat Feldenkrais metodou. Celé roky jsem vnímala, že zcela pod kontrolou spasticitu nemáme, ale přesto nedělala takové škody, jak každý na počáteční synův stav čekal. Pokud si vaše dítě „uzluje“ v noci nohy, tak nemusí. Pamatuji si, jak jsem mu je vždy rozplétala. Už to není nutné. I vyluxovaná kyčel je, až na jeden jediný bod, v bezbolestném stavu a to vše udržujeme právě MBS Feldenkrais metodou.
Na synovy končetiny bez závažných deformit se můžete podívat na fotky focené během procházky. Zde má 9 let a ani po dvou letech stav není zhoršený. Snad brzy přidám i fotky současného stavu. A jen připomenu, že to je dítě s Apgare Score 0-0-0-4. Opravdu těžký stav, který by dnes nikdo až tak nehádal.
Seminář na spasticitu se bude konat na podzim. Pokud máte o něj zájem a neabsolvovali jste ani jeden ze základních kurzů, tak právě budou probíhat ve třech městech. Podívejte se na AKCE.
Brno 27. 5. 2017
Praha 10. 6. 2017
koncetiny

Spomaľ máš privysokú rýchlosť

Slovy Katky Knechtové. Zažili jsme to skoro všichni. Jaký benefit ze zpomalení, může mít naše dítě, ať s DMO, autistickým črty nebo jinou neurologickou diagózou? A jaký benefit z toho má maminka či tatínek? Jeden příklad z praxe.
Na konci lekce s 8letým dítětem jsem ještě něco vysvětlovala mamince a dítě bylo ve svém rituálu s tabletem, zády ke mně a asi 2 metry ode mne. S maminkou jsme dohovořily a zavolala jsem na dítě, že odcházím, zda mi příjde podat ruku na rozloučení. A maminka hned rychle, že jasně, že by se mělo rozloučit a už chtěla dítěti vzít tablet, zvednout ho, aby se rozloučilo.
Maminku jsem zastavila a poprosila ji, aby jen pozorovala.
Dítě, které bylo ve svém rituálu s tabletem se najednou zastavilo a šlo vidět, že přemýšlí. Pak pomalu odložilo tablet a začalo se ke mně sunout pozadu. Tak jsem i já udělala dva kroky směrem k němu (i to mělo svůj důvod). Pak se dítě začalo otáčet, tak jsem natáhla ruku a ono mě za ni chytlo a rozloučili jsme se.
Co v daný okamžik prožívala maminka, snad ani psát nemusím. Nejednu maminku jsem naučila vidět a objevovat potenciál jejího dítěte, nejedna maminka pak měla slzy v očích.
Nechte děti prožít co umí, co se naučily, mohou se to pak doopravdy naučí.
A pokud i vy chcete poznat, co vaše dítě doopravdy umí, jak můžete rozvíjet jeho potenciál, tak můžete přijít na jeden ze seminářů – více zde.
Brno 27. 5.
Praha 10. 6.