Archiv štítku: děti

Co jsou to Mosty?

“Nejlepší týden za poslední čtyři roky”, jak mi napsala jedna rodina. Někteří rodiče už zaslechli a tak vysvětlím, co to ty Mosty jsou. Mosty jsou pobyty pro děti s postižením a jejich rodiny v Mostech u Jablunkova. Děti mají každý den u Radka Neškrabala kranio-sakrální terapii a u mě MBS Feldenkrais lekci. Sourozenci a rodiče kranio-sakrální terapii u Katky Neškrabalové a mezitím si užívají prostředí, ostatních, jezdí na výlety. Děti si hrají, vymýšlejí hry. Všichni dobíjejí baterky.
Benefitem pro rodiny také je, když vidí, jak si se stejnou situací, kdy máme dítě s nějakou tou výzvou, vypořádává někdo jiný. Stalo se, že si tak jeden sourozenec uvědomil, jak vlastně málo myslí na svého sourozence na vozíčku, jak se asi musí cítit odstrčený, protože v jiné rodině to dítko na vozíčku bylo v rodině plně začleněné. Toto jsou všechno léčivé procesy pro rodinu i pro děti s výzvami. Mým cílem je, aby se pomáhalo celé rodině a ukazuje se, že toto je cesta, že to opravdu funguje.
Most je věc, která převádí lidi přes překážku, věc, která spojuje dvě místa. Jak symbolické pro ty naše pobyty.

Historie těchto pobytů začínala trochu jiným záměrem.

V roce 2015 jsem si říkala, že by bylo fajn zkusit kranio-sakrální terapii ve dvou terapeutech jako to dělají v Upledger Institutu. Tak jsem domluvila tehdy dva nejzkušenější kranio – sakrální terapeuty, zeptala se rodičů, kdo by měl zájem (ano, opět mi někteří věřili :-)) a šla jsem tedy hledat místo, které bych měla blízko a bylo v přírodě. Přece jen, když pomáháme dětem, tak ten hutnický vzduch není značka ideál. Chtěla jsem něco příjemného. Tehdy to bylo tak, že jsem zajišťovala jen prostory na terapie a ubytování terapeutů a rodiče si měli najít ubytování sami. Ale nakonec se všichni rozhodli pro ten samý penzion.
m

Tehdy to byla spíše maminka + dítě. Jen maminkám společný pobyt vyhovoval a další rok přijeli už i sourozenci, nějaká babička či tatínek. V druhém ročníku už byla pro děti kranio-sakrální terapie v kombinaci s MBS Feldenkraisovou metodou. A i první maminky si dávaly 2 lekce kranio-sakrální terapie pro sebe, protože i my rodiče potřebuje vyladit organismus, zrelaxovat. A když se my cítíme dobře, tak se cítí dobře i naše dítko. Občas měl terapii i sourozenec, protože rodinu vnímám jako systém a zlepšení kteréhokoli prvku systému ho pomáhá napravit. Sourozenců už bylo hodně, krásně si ty děti k sobě sedly a tak to bylo zároveň jako malý tabor, kde se vymýšlely hry a hlavně brali mezi sebe i své sourozence s jakýmkoli neuro problémem či stavem. Krásné pozorovat.

III. ročník měl už turnusy dva. A už to bylo hodně o celých rodinách. Oba kranio-sakrální terapeuti vytíženi maximálně. Ošetření si dávali všichni členové rodin, dětí jsme tam měli jako smetí a opět to byl malý tábor. Velké překvapení pro mě bylo, jak zdraví sourozenci chtěli také kranio terapie, jak si o ně říkali. A aby si dítě ve věku 6 -12 let samo dobrovolně lehlo na 50 minut na stůl? Potvrzení toho, že to pomáhá. :-) A jako i roky předtím, tak si všichni pobyt pochvalovali. Prostředí krásné, domácí kuchyně, maminky si odpočinuly, protože čím více dětí, tím je to vše jednodušší. :-) Text pokračuje pod fotkami.m4

m3

m2

m1

Letos tedy proběhl už IV. ročník, kde byl jeden turnus “starých známých” a snad i proto vzniklo dostatečně bezpečné prostředí pro to, aby děti zpracovávaly větší výzvy, což byly vývzvy třeba i pro mě. Ale nakonec dětí s tím nejtěžším stavem, které jsme znali z minulých ročníků se neskutečně zlepšily během toho týdne. Byly vnímavé, usměvavé, chtěly komunikovat. Krása.
Druhý turnus byl spíše o celých rodinách a tam jsem měla možnot vidět ten rozdíl a zase jinou dynamiku celé skupiny. Jak i manželé najedou hledali cestu k sobě, že nechtějí mít v hlavě jen děti. Je spousta věcí, které se ani popsat nedají nebo já to neumím. Ty pocity a emoce jsou asi i nepřenosné. To vše mě navedlo k tomu, že přemýšlím, jak ty pobyty vylepšit, aby si ještě více všichni mohl dobít baterky.
Text pokračuje pod fotkami.
m7

m6

m5
Zítra dám dohromady reakce, které mi přišly po těch pobytech, možná, že to někdo z rodičů vystihne lépe.
m9

K té pohodě a příjemnému pocitu všech zúčastněných pomáhá i Penzion u Skiareálu. Tam je to snad správně i podle feng shui. Z jedné strany kopec, z druhé potok. :-) Majitelé jsou úžasní, myslím, že se s nimi každý cítí jako s rodinou. A tak se opět těšíme s Radkem a Katkou Neškrabalovými na další ročník, který bude mít opět dva turnusy.

m8

Pro reference klikněte sem.

Jak věděli, že mají jít na Michelle Turner?

Nejčastější dotaz od rodiny a přátel mimo svět dětí s postižením. Přece jen tato metoda v ČR nebyla.
Má odpověď byla, že určitá skupina rodičů dětí s postižením ví, že mám znalosti, které mi pomáhají rozlišovat a vybírat, co je pro tyto děti dobré a efektivní a věří mi.

Michelle Turner je autorka Movement Lesson (můžete si přečíst zde), kde pracuje především s procesy týkající se gravitace. Ale vše vlastně s principy Feldenkrais metody, v které dostala ten základ ohledně znalostí a souvislostí fungování lidského organismu, což je práce s pohybem a jeho rozvojem. Později vyvinula vlastní metodu. Dávala si otázky, které si nikdo před ní nedal, hledala odpovědi, testovala svou teorii a dnes ji vyučuje po celém světě a přednáší na kongresech týkajících se pohybu a rozumových dovedností.
Michelle, její příběh a práci jsem vlastně znala jen z webovek a youtube. Její práce mi dávala smysl, i když jsem si původně myslela, že je to čistý Feldenkrais, jen jsem vnímala, že její ruce jsou trochu jiné. A měla krásné výsledky s dětmi.

A tak jsem Michelle napsala, zda by byla ochotna přijet i do Evropy, kde do té doby nebyla. Později přednášela na kongresu v Oxfordu. Michelle odepsala, že ano a dala nám termín za rok a půl. Já jsem Michellinu práci, videa představila maminkám a určitá skupina maminek spíše uvěřila mé soudnosti. Ano, občas mě přepadl pocit zodpovědnosti, že to není legrace dát 30.000,- Kč za 10 lekcí (žije v Arizoně, takže letenky drahé), co když se pletu, ale zároveň jsem cítila, že ne.

Michelle a její práce předčily jakékoli očekávání kohokoli z nás. Byla tady 14 dní a odcvičila 100 lekcí s dětmi. Už během prvního týdne na základě ohlasů maminek se začaly hlásit další maminky, jestli přece jen někdo nevypadl. Maminky, které pro své děti lekce měly, chtěly další dokoupit. Její znalosti a zkušenosti jsou obrovské. Vedle ní jsem poznala, že jestli jsem byla dobrá na zrak, že mám co dohánět, naučila jsem se, jak bezpečně poznám, kdy dítě opravdu stojí, opravdu chodí, opravdu sedí. Ne, každé stojící dítě stojí, ne každé trochu chodící dítě chodí. Často visí a jen střídá nohy. Naučila jsem se to nejen rozpoznávat, ale naučila jsem se s tím také pracovat a už jsem několika dětem se stojem a chůzí pomohla. Uvědomila jsem si, že toho znám hodně, že jdu vlastně stejným směrem jako ona, že mi ještě k určitému poznání chybí více praxe, ale tu jsem doháněla po jejím boku u 95 lekcí z těch 100.

Také nás tehdy zaškolila na téma dotek a práce s pánví, hrudníkem a končetinami. Polovinu semináře tvořili rodiče, polovinu fyzioterapeuti. Zkušení dětští fyzioterapeuti byli z Michelle a z její metody, která přinesla opravdu něco, co tady nebylo, nadšení. Děkovali mi, že jim to otevřelo nové obzory pro práci s dětmi a už se dětí dotýkali jinak. Velmi mě to potěšilo i proto, že mi potvrdili, že opravdu ten dětský organismus znám dobře natolik, abych poznala, co pomůže či chybí v rehabilitačním procesu.

Včera jsme skončili v Ostravě další seminář. Tentokrát na práci s miminky. Po velkém úspěchu z podzimu, o který jsem neměla čas se podělit, se to nějak přirozeně rozneslo a už se začali ozývat zájemci, především z řad fyzioterapeutů na další seminář. Dokonce mě “tlačili”, kdy už budou informace ohledně semináře, kdy se už mohou přihlásit.
Seminář Newborn Movement Assessment se naplnil velmi rychle a to především fyzioterapeuty z ČR a SR, také Feldenrais a Anat Baniel praktiky, rodiči. Fyzioterapeuti už měli její práci nakoukanou z internetu a tak věděli, že tuto výjimečnou příležitost si nemohou nechat ujít, dokonce jsem musela zájemce odmítat. On byl skoro naplněný ještě před vytvořením FB události.
O semináři a reakcích účastníků napíšu v následujících dnech, protože si zaslouží samostatný článek. A ano, tento příspěvek je takový chlubící, ale každý z nás máme radost, když se nám něco podaří. :-)

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

O řeči poprvé

Tento týden jsme měly s maminkami diskuzi na téma řeč, v kolika letech se komu které dítě rozmluvilo apod…, že někomu to šlo dohromady s jemnou motorikou, že někdo má jemnou motoriku a nemluví, jiné mluví a jemnou motoriku nemá, probíraly jsme různé kombinace.
Jsou děti a platí i u zdravých, že začnou mluvit později, ale již ve víceslovném spojení či ve větách. Důvodů, proč děti s neurologickými problémy nemluví nebo třeba špatně je více. Kliničtí logopedové jsou velmi šikovní, koukají i na souvislost jako je sluch nebo sání, dýchání v kojeneckém věku, protože to vše může ovlivnit řeč.
Řeč a její předstupně zlepšují i různé formy Feldenkrais metody, aniž by metoda přímo musela pracovat s pusou. Tak jsem se začala zamýšlet a je to docela logické.
Příroda je chytrá a ví, proč náš vývoj zvolila, jak zvolila a jak my naší pohodlností, byznysem či jinými důvody tento vývoj brzdíme a komplikujeme (různé „nezbytné pomůcky a vychytávky“ – lehátka, sedátka pro miminka, později odrážedla). Pohyb je život. Vše je pohyb. Řeč začíná u sání. Ale opravdu jen u něj? Tělo je celek, a když se něco nehýbe, tak řetězově vzniká problém někde jinde. Například i oči mohou mít na pusu vliv. A je rozdíl, jak se aktivují oči při sání z prsů a jak při pití z lahve. To samé platí pro jazyk a vlastně celé tělo. Myšlení je také pohyb. Co spoustě dnešních dětí chybí je pohyb a je skvělé, že si to zároveň některé maminky i budoucí už uvědomují, aniž by možná věděly, jak velký vliv to má nervovou soustavu a pozdější vývoj, že se občas s nedostatkem kojeneckého pohybu setkají rodiče až ve škole. Těmito náhodnými pohyby, kterými miminko objevuje svět a sebe samo, rozvíjí a buduje svou nervovou soustavu, všechny složky – vnímání, emoce, myšlení, senzoriku včetně kinestézie. To vše může ovlivnit také řeč. Na doplnění tohoto základního, náhodného pohybu u dětí s postižením pracuje Feldenkrais metoda a to je důvod, proč se dětem jakkoli zlepšuje řeč. U někoho rychleji, u někoho pomaleji, jednotlivé stupně se nepřeskakují a každý se rozvíjí dle svého momentálního potenciálu.
Některé děti začnou svou první hatmatilku, kdy místo čaj řeknou aj a začínají různé zvuky používat smysluplně a vědomě.
Jiné děti z jednoslovného projevu přechází na více slov až věty. A postupně využívají nové obraty, začínají lépe rozumět a tím opět více využívat řeč.
Když si dítě uvědomí, že se něco naučilo, když něco nového pozná, tak to s radostí využívá.
Má vlastní zkušenost je taková, že mé dítě mívalo dvě zvukové polohy – libost a nelibost. Teď je jeho škála mnohem širší. Něco, co opravdu nemá rád, ale ví, že to podstoupit musí, většinou v nemocnicích, tak reaguje „ble“, někdy to tak ohodnotí poté, co něco nepříjemného zvládnul. Umí i „ne“ nebo něco tomu „ne“ velmi podobné a to většinou v situaci, kdy jde tatínek do práce nebo jeden z nás o víkendu do obchodu a on chce jít také, takže vlastně nechce, abychom šli. Má zvuky, které používá, když si myslí, že ho nevnímáme a on se naštvaně dožaduje pozornosti. To je vždy pak dobré mu vysvětlit, že ho slyšíme, vnímáme, ale potřebujeme něco dodělat a pak… Někdy vyloženě „mluví“ a povídá a povídá. Samozřejmě ani slovo, ale když se ho zeptáte, zda mluví, tak se usměje a je rád, že jsme to poznali. Ano, dokáže vyjádřit i „nemluv na mě“, „vím, že máš pravdu, ale nechci to poslouchat“, kdy se např. rozčiluje, že jede odněkud domů, když nechce a já mu připomenu, že jsem ho na to upozornila, že jedeme domů. Konkrétní zvuk pro „já taky, jsem tady“. Zvuky, kterými mi povídá, něco smutného. Škálu má docela širokou. A vždy říkám, že pokud se něco může naučit naše dítě, tak jiné o to spíše. :-)
Tak takové malé zamyšlení, proč Feldenkrais metoda může pomoci a pomáhá s řečí. Nevyulučuji, že se k tématu ještě někdy vrátím.

Pokud byste Feldenkrais metodu chtěli poznat více, tak se podívejte do Akcí, zda probíhá nějaký seminář. Samozřejmě se můžete objednat i na lekce přímo ke mně, ale pracuji omezeně a již mám stálé žáčky, tak ne vždy mohu poptávku uspokojit.

Pozn.: Jsou i různé specifické syndromy genetické zátěže a zde nemohu s takovou jistotou napsat, že výše zmíněné platí i pro ně, pokud jde o řeč.

Oči a pohyb

Proč se mé dítě nemůže dostat do sedu? Proč se mému dítěti vytvořila skolióza?
Asi vás překvapím, někdy za tím jsou oči a jejich funkčnost a propojení s tělem.
Že vaše dítě nemá dioptrie? Nevadí, jde o funkčnost zraku. Občas oko nevidí v některých směrech a tomu přizpůsobuje celé tělo. Občas je jedno oko rychlejší než druhé, tak si dítě/mozek to druhé „vypíná“ a opět se přizpůsobuje celé tělo. Občas chybí spolupráce očí.
Teď si říkám, jak pokračovat dál? Dlouhé články prý nikdo nečte a každého odrazují, ale do krátkého se zase nevejde vše k problematice.
Představte si tělo jako systém ozubených kol, které se točí určitým směrem a určitou rychlostí. Pokud jedno kolečko rychlost či směr změní, má to dopad na celý systém těchto ozubených kol. A podobně je to i s lidským organismem. Určitý komplexní pohyb se skládá z několika malých, dílčích pohybů, na kterých se podílí několik částí těla řetězově, třeba i celé tělo. A někdy dětem nějaký ten dílčí pohyb chybí, protože nemá povědomí o určité části těla nebo tu část těla (např. oči) nemá zorganizovanou a zintegrovanou.
Účastníci seminářů si sílu očí v pohybu vyzkoušeli. To, jak oči mohou pomoci pohybu, ale také i to, jak tak malý orgán, s tak malými svaly, dokáže zablokovat celý pohyb, na kterém se podílejí podstatně větší svaly. Pokud to chcete také poznat a zažít proces integrace, tak nejbližší seminář se koná v Třinci 9. 9. 2017 za dotovanou cenu 500 Kč a 300 Kč pro pečující. Zájemci, kontakt zde. Je to jeden ze dvou základních seminářů na téma práce s hrudníkem (vždy to má dopad na celé tělo). Zároveň na nějakou dobu předposlední možnost pro splnění podmínky pro navazující semináře, které se budou zabývat očima, orofaciálkou a prací s končetinami a tématem spasticity a zvýšeného napětí.

Mějte se hezky,

Iveta

PS: A o síle jazyka a jak ovlivňuje pohyb si můžeme popovídat třeba na semináři. :-)

Feldenkrais…co?

V tomto článku vyjasním rozdíl mezi Feldenkraisovou metodou nejen pro děti a fyzioterapeutickými metodami a tím i představím MBS Feldenkrais metodu pro děti. I když některé přístupy se již Feldenkrais metodě přibližují, protože to, o co jde, je nervová soustava, kterou se snažíme něco nového naučit. A teď již k článku, který jsem publikovala na FB v listopadu 2016.

Často dostávám tento dotaz a odpovím na něj veřejně, protože může vrtat v hlavě více rodičům.
Je MBS Feldenkrais metoda fyzioterapie? Není to klasická fyzioterapie, tak jak je veřejností vnímána. Využívá poznatků z více oborů, a proto ji nelze lehce přiřadit k fyzioterapii nebo psychologii. JE TO UČENÍ. Společným prvkem je pohyb, lidské tělo a pomoc k jeho lepšímu fungování.
Feldenkrais Practitioner propojuje tělo a mysl. Jakou představu o sobě dítě má, tak se pohybuje. Proto pomáhá dítěti rozvíjet obraz o něm samém, uvědomění. Během pohybového učení Feldenkrais metoda vědomým pohybem ovlivňuje pocity, myšlení, pohyb jako takový a smyslové vnímání. Kromě pěti klasických smyslů, také kinestetický (bolest, orientace v prostoru, vnímání času, rytmus).
Lepšímu kinestetickému cítění a vnímání pohybu učí žáky (FM nepoužívá pojmy klient či pacient) velmi jemným a pomalým pohybem, v malém rozsahu (někdy na úrovni milimetrů a centrimetrů, ano i u milimetrů jdou vidět reakce). Principem je zlepšení kvality pohybu. Nezabývá se kvantitou pohybu, tj. sílou a vytrvalostí. Tím se zabývají některé jiné fyzioterapeutické metody.
Na Feldenkrais metodu je speciální 4leté studium v zahraničí. A pokud chce být fyzioterapeut Feldenkrais Practitioner, tak ho musí absolvovat. Studium je akreditované. Není pravidlo, že by studium fyzioterapie bylo výhodou při studiu Feldenkrais metody.
Rozdíl v obou přístupech potvrzuje i má kamarádka, která vystudovala i fyzioterapii a řekla, že dál bude pokračovat Feldenkrais metodou a fyzioterapii zcela opustila.
Pracovala jsem s dítětem fyzioterapeuta a krásně šlo vidět, jak se na pohyb dítěte dívá on a jak já a ukazovala jsem mu ty rozdíly a učila ho tomu jinému pohledu.
Dítěti může stačit jen fyzioterapie nebo jen Feldenkrais metoda, ale praxe ukazuje, že největšího benefitu se dosahuje spojením, ale ne s každým fyzioterapeutickým přístupem. Feldenkrais metoda je dobrá i pro zdravé lidi, sportovce, ale to už je jiné téma.

Spasticita a deformity – jde to

Je troufalé psát pouhý článek o spasticitě, když jsou na to knihy o +-400 stránkách. Tak jsem jsi řekla, že ho udělám schválně ještě krátký a jen napíšu, jak jsme ji dostali pod kontrolu my.
Pokud čtete tento článek, tak asi víte, co je spasticita, co je zvýšené napětí a zřejmě vás to zlobí. Tahá to kosti z kloubů, tahá to fascie orgánů a obtěžuje to život. V momentě, kdy naběhne spasticita, tak ač je tam tonus vysoký, tak dotyčný nemá sílu. Spasticita se také podílí na deformitách. Pamatujte si prosím, že i špatně zvolený rehabilitční program a špatně zvolená zátěž může tuto situaci zhoršovat a vést k operacím. A teď ke zkušenostem se synem.
Se všemi výše zmíněnými obtížemi jsme se potýkali u našeho syna. K luxaci kyčle došlo ještě předtím, než jsme začali pracovat Feldenkrais metodou. Celé roky jsem vnímala, že zcela pod kontrolou spasticitu nemáme, ale přesto nedělala takové škody, jak každý na počáteční synův stav čekal. Pokud si vaše dítě „uzluje“ v noci nohy, tak nemusí. Pamatuji si, jak jsem mu je vždy rozplétala. Už to není nutné. I vyluxovaná kyčel je, až na jeden jediný bod, v bezbolestném stavu a to vše udržujeme právě MBS Feldenkrais metodou.
Na synovy končetiny bez závažných deformit se můžete podívat na fotky focené během procházky. Zde má 9 let a ani po dvou letech stav není zhoršený. Snad brzy přidám i fotky současného stavu. A jen připomenu, že to je dítě s Apgare Score 0-0-0-4. Opravdu těžký stav, který by dnes nikdo až tak nehádal.
Seminář na spasticitu se bude konat na podzim. Pokud máte o něj zájem a neabsolvovali jste ani jeden ze základních kurzů, tak právě budou probíhat ve třech městech. Podívejte se na AKCE.
Brno 27. 5. 2017
Praha 10. 6. 2017
koncetiny

Spomaľ máš privysokú rýchlosť

Slovy Katky Knechtové. Zažili jsme to skoro všichni. Jaký benefit ze zpomalení, může mít naše dítě, ať s DMO, autistickým črty nebo jinou neurologickou diagózou? A jaký benefit z toho má maminka či tatínek? Jeden příklad z praxe.
Na konci lekce s 8letým dítětem jsem ještě něco vysvětlovala mamince a dítě bylo ve svém rituálu s tabletem, zády ke mně a asi 2 metry ode mne. S maminkou jsme dohovořily a zavolala jsem na dítě, že odcházím, zda mi příjde podat ruku na rozloučení. A maminka hned rychle, že jasně, že by se mělo rozloučit a už chtěla dítěti vzít tablet, zvednout ho, aby se rozloučilo.
Maminku jsem zastavila a poprosila ji, aby jen pozorovala.
Dítě, které bylo ve svém rituálu s tabletem se najednou zastavilo a šlo vidět, že přemýšlí. Pak pomalu odložilo tablet a začalo se ke mně sunout pozadu. Tak jsem i já udělala dva kroky směrem k němu (i to mělo svůj důvod). Pak se dítě začalo otáčet, tak jsem natáhla ruku a ono mě za ni chytlo a rozloučili jsme se.
Co v daný okamžik prožívala maminka, snad ani psát nemusím. Nejednu maminku jsem naučila vidět a objevovat potenciál jejího dítěte, nejedna maminka pak měla slzy v očích.
Nechte děti prožít co umí, co se naučily, mohou se to pak doopravdy naučí.
A pokud i vy chcete poznat, co vaše dítě doopravdy umí, jak můžete rozvíjet jeho potenciál, tak můžete přijít na jeden ze seminářů – více zde.
Brno 27. 5.
Praha 10. 6.

O seminářích pro nejen rodiče dětí s postižením

Jsem maminka dítěte s postižením. Vzhledem k tomu, že jeho stav byl u porodu ten nejtěžší a dítě bylo narozeno mrtvě a dlouho bylo oživováno (AS 0-0-0-4), tak jsem musela hledat vlastní cesty, jak dítěti pomoci. Statistiky hovořily jasně a nikdo s takovým stavem neměl zkušenosti a standardně nabízená rehabilitace neměla výsledky, občas nebyla ani vhodná.
Začala jsem pokračovat ve studiu těla (vždy mě zajímalo a měla jsem za sebou různé kurzy), načetla jsem spoustu příběhů dětí s postižením a jejich pokroky či nepokroky, načetla jsem spoustu metod a přístupů, abych se dobrala podstaty fungování lidského organismu, aby se mi ukázalo, proč někdy dětí „stojí“ ve svém vývoji, přestože kapacitu mají.

To mě přivedlo nejen k MBS Feldenkraisově metodě, ale ta se mnou nejvíce rezonovala a ukázala se pro mé dítě jako nejlepší. MBS FM se dá použít jako hlavní metoda, ale také jako doplňková. Mám z praxe ověřeno a fyzioterapeuty potvrzeno, že děti lépe reagují na jejich práci, takže celá rehabilitace je efektivnější.

Sama na sobě jsem poznala, jak se principy MBS Feldenkraisovy metody krásně prolínají do běžného života a jak nemusíme žít jen v kolečku terapií a toho, že zase musíme něco odcvičit. NERVOVÁ SOUSTAVA je s námi i s dítětem stále a jen používání těchto principů nám pomůže zlepšit stav našeho dítěte.

Proto jsem vytvořila cyklus seminářů, protože jsem věděla, že vlastní prožitek rodiče má velký vliv na dítě. Občas si to rodiče ani neuvědomují, jak se změnili. Některé maminky po absolvování semináře začaly vnímat své dítě jinak, začaly vidět věci, které předtím neviděly a tak mohly dál ty malé, ale významné změny, u dítěte rozvíjet. Pochopily, že opravdu jde o nervovou soustavu a dokázaly hodně změnit a to jen po jednom semináři. Netýká se to všech, protože někdo potřebuje více času a není jen tak jednoduché vymazat z mozku zastaralý program, že jen tvrdou prací, potem a slzami se dosahuje výsledků.
Velmi mě těší, že většině se povedlo tento náhled změnit a vidí, kolik změn v převýchově nervového systému mohou udělat oni sami.
Pro reference ze seminářů můžete kouknout do rubriky Reference nahoře v menu nebo kliknout zde
Jedna reference je publikovaná jako celý článek zde.

MBS FM semináře doplňuji o další informace a souvislosti, často opomíjené a přitom velmi důležité. O Cyklu seminářů si můžete přečíst zde.
Pokud vás zaujala tato metoda a chcete se o ní dozvědět více, pak se níže můžete podívat na plánovaná místa a data konání. Tentokrát budeme probírat hrudník a dýchání a souvislosti na zbytek těla.
Brno 27. 5. 2017
Praha 10. 6. 2017
Brno 27. 5. 2017
Praha 10. 6. 2017

Reference po semináři na téma pánev

Ahoj, velmi mě zajímá vše, co Iveta prezentuje kolem FM, ale vidím často,že mi jde více teorie, než praxe. Ale teď mám dojem, že se mi něco podařilo a nedá mi to, abych to nenapsala. Vesměs poslední dobou nevím, jak bezprostředně se synem pracovat, aby to nebylo moc vykonstruované. Moje starší dcera si malovala prstovými barvami a nechala je na stole. Malý si jich všiml, chvíli jsme to s nimi zkoušeli, on nedokáže pořádně rozšroubovat kelímek s barvou, ani zlehka vést čáru po papíře, ťupká zprudka prstem do papíru,až mám strach, že si ublíží a to je vše. Pak mě napadlo, že budeme obtiskávat dlaň na papír. Synovi dělá problém otočit úplně ruku dlaní vzhůru, ale dokázal to alespoň zčásti. Já jsem zkusila se ruky nedotýkat, jenom štětcem se dotýkat jednoho prstu po druhém. A teď: zkusila jsem to hrozně pomalu a jemně, prstík po prstíku jsem pomaloučku barvila a světe div se, držel, zíral na ruku, usmíval se, slyšela jsem ho dýchat a i mě to v tu chvíli bavilo. Pak jsem mu pomaloučku vedla ruku a obtiskávali jsme na papír. Prostřídali jsme obě ruce a asi tři barvy, všechno stále jemně a pomalu a on byl stále koncentrovaný, úplně soustředěný, občas se uchechtl. Dokonce, když štětec byl na konkrétním prstu, tak byl schopen některými prsty izolovaně (!!) pohnout. A já jsem si říkala, tak tohle je ono! Vše tak pomalu, aby si to mozek mohl vzít, vše tak jemně, aby nebyl přehlcen vjemy a byl schopen vnímat jen ten konkrétní vjem. A ještě ke všemu nás to bavilo. Nešlo o to samotné obtiskávání, ale o způsob, jakým jsme to provedli. Já se většinou nepídím po tom, jestli to nebo ono přinese hned nějaký výsledek, vesměs je to moje zkušenost, že žádná práce s dítětem neukáže výsledek hned. Ale později v průběhu dne jsem se na něj koukla, jak sedí a hraje si a musela jsem se kouknout znovu, protože seděl nějak jinak, vlastně v té pozici už dříve býval, ale teď seděl s nějakou větší lehkostí, lépe se opíral o ručičku, byl jiný, neměl tak kulatá záda, on neseděl ve W, ale na patách a pak dokonce se posunoval trochu dopředu tak, že v sedě kolébavým pohybem sunul kolínka dopředu, ale všechno tak přirozeně a s lehkostí. Omlouvám se za rozvláčnost, třeba ten můj román někomu pomůže. Také je fakt, že mě ten přístup fascinuje a když někde něco zafunguje, tak mi to nedalo a musela jsem to napsat.
maminka Jana R.

Na tomto semináři jsme pracovali s pánví, ale zároveň jsem vysvětlovala principy učení a práci s nerovovou soustavou.
Se svolením maminky, referenci maminka napsala ve FB skupině Feldenkrais pro děti ČR a SR.