Nejčastější dotaz od rodiny a přátel mimo svět dětí s postižením. Přece jen tato metoda v ČR nebyla.
Má odpověď byla, že určitá skupina rodičů dětí s postižením ví, že mám znalosti, které mi pomáhají rozlišovat a vybírat, co je pro tyto děti dobré a efektivní a věří mi.

Michelle Turner je autorka Movement Lesson (můžete si přečíst zde), kde pracuje především s procesy týkající se gravitace. Ale vše vlastně s principy Feldenkrais metody, v které dostala ten základ ohledně znalostí a souvislostí fungování lidského organismu, což je práce s pohybem a jeho rozvojem. Později vyvinula vlastní metodu. Dávala si otázky, které si nikdo před ní nedal, hledala odpovědi, testovala svou teorii a dnes ji vyučuje po celém světě a přednáší na kongresech týkajících se pohybu a rozumových dovedností.
Michelle, její příběh a práci jsem vlastně znala jen z webovek a youtube. Její práce mi dávala smysl, i když jsem si původně myslela, že je to čistý Feldenkrais, jen jsem vnímala, že její ruce jsou trochu jiné. A měla krásné výsledky s dětmi.

A tak jsem Michelle napsala, zda by byla ochotna přijet i do Evropy, kde do té doby nebyla. Později přednášela na kongresu v Oxfordu. Michelle odepsala, že ano a dala nám termín za rok a půl. Já jsem Michellinu práci, videa představila maminkám a určitá skupina maminek spíše uvěřila mé soudnosti. Ano, občas mě přepadl pocit zodpovědnosti, že to není legrace dát 30.000,- Kč za 10 lekcí (žije v Arizoně, takže letenky drahé), co když se pletu, ale zároveň jsem cítila, že ne.

Michelle a její práce předčily jakékoli očekávání kohokoli z nás. Byla tady 14 dní a odcvičila 100 lekcí s dětmi. Už během prvního týdne na základě ohlasů maminek se začaly hlásit další maminky, jestli přece jen někdo nevypadl. Maminky, které pro své děti lekce měly, chtěly další dokoupit. Její znalosti a zkušenosti jsou obrovské. Vedle ní jsem poznala, že jestli jsem byla dobrá na zrak, že mám co dohánět, naučila jsem se, jak bezpečně poznám, kdy dítě opravdu stojí, opravdu chodí, opravdu sedí. Ne, každé stojící dítě stojí, ne každé trochu chodící dítě chodí. Často visí a jen střídá nohy. Naučila jsem se to nejen rozpoznávat, ale naučila jsem se s tím také pracovat a už jsem několika dětem se stojem a chůzí pomohla. Uvědomila jsem si, že toho znám hodně, že jdu vlastně stejným směrem jako ona, že mi ještě k určitému poznání chybí více praxe, ale tu jsem doháněla po jejím boku u 95 lekcí z těch 100.

Také nás tehdy zaškolila na téma dotek a práce s pánví, hrudníkem a končetinami. Polovinu semináře tvořili rodiče, polovinu fyzioterapeuti. Zkušení dětští fyzioterapeuti byli z Michelle a z její metody, která přinesla opravdu něco, co tady nebylo, nadšení. Děkovali mi, že jim to otevřelo nové obzory pro práci s dětmi a už se dětí dotýkali jinak. Velmi mě to potěšilo i proto, že mi potvrdili, že opravdu ten dětský organismus znám dobře natolik, abych poznala, co pomůže či chybí v rehabilitačním procesu.

Včera jsme skončili v Ostravě další seminář. Tentokrát na práci s miminky. Po velkém úspěchu z podzimu, o který jsem neměla čas se podělit, se to nějak přirozeně rozneslo a už se začali ozývat zájemci, především z řad fyzioterapeutů na další seminář. Dokonce mě “tlačili”, kdy už budou informace ohledně semináře, kdy se už mohou přihlásit.
Seminář Newborn Movement Assessment se naplnil velmi rychle a to především fyzioterapeuty z ČR a SR, také Feldenrais a Anat Baniel praktiky, rodiči. Fyzioterapeuti už měli její práci nakoukanou z internetu a tak věděli, že tuto výjimečnou příležitost si nemohou nechat ujít, dokonce jsem musela zájemce odmítat. On byl skoro naplněný ještě před vytvořením FB události.
O semináři a reakcích účastníků napíšu v následujících dnech, protože si zaslouží samostatný článek. A ano, tento příspěvek je takový chlubící, ale každý z nás máme radost, když se nám něco podaří.