Archiv štítku: orofaciálka

O řeči poprvé

Tento týden jsme měly s maminkami diskuzi na téma řeč, v kolika letech se komu které dítě rozmluvilo apod…, že někomu to šlo dohromady s jemnou motorikou, že někdo má jemnou motoriku a nemluví, jiné mluví a jemnou motoriku nemá, probíraly jsme různé kombinace.
Jsou děti a platí i u zdravých, že začnou mluvit později, ale již ve víceslovném spojení či ve větách. Důvodů, proč děti s neurologickými problémy nemluví nebo třeba špatně je více. Kliničtí logopedové jsou velmi šikovní, koukají i na souvislost jako je sluch nebo sání, dýchání v kojeneckém věku, protože to vše může ovlivnit řeč.
Řeč a její předstupně zlepšují i různé formy Feldenkrais metody, aniž by metoda přímo musela pracovat s pusou. Tak jsem se začala zamýšlet a je to docela logické.
Příroda je chytrá a ví, proč náš vývoj zvolila, jak zvolila a jak my naší pohodlností, byznysem či jinými důvody tento vývoj brzdíme a komplikujeme (různé „nezbytné pomůcky a vychytávky“ – lehátka, sedátka pro miminka, později odrážedla). Pohyb je život. Vše je pohyb. Řeč začíná u sání. Ale opravdu jen u něj? Tělo je celek, a když se něco nehýbe, tak řetězově vzniká problém někde jinde. Například i oči mohou mít na pusu vliv. A je rozdíl, jak se aktivují oči při sání z prsů a jak při pití z lahve. To samé platí pro jazyk a vlastně celé tělo. Myšlení je také pohyb. Co spoustě dnešních dětí chybí je pohyb a je skvělé, že si to zároveň některé maminky i budoucí už uvědomují, aniž by možná věděly, jak velký vliv to má nervovou soustavu a pozdější vývoj, že se občas s nedostatkem kojeneckého pohybu setkají rodiče až ve škole. Těmito náhodnými pohyby, kterými miminko objevuje svět a sebe samo, rozvíjí a buduje svou nervovou soustavu, všechny složky – vnímání, emoce, myšlení, senzoriku včetně kinestézie. To vše může ovlivnit také řeč. Na doplnění tohoto základního, náhodného pohybu u dětí s postižením pracuje Feldenkrais metoda a to je důvod, proč se dětem jakkoli zlepšuje řeč. U někoho rychleji, u někoho pomaleji, jednotlivé stupně se nepřeskakují a každý se rozvíjí dle svého momentálního potenciálu.
Některé děti začnou svou první hatmatilku, kdy místo čaj řeknou aj a začínají různé zvuky používat smysluplně a vědomě.
Jiné děti z jednoslovného projevu přechází na více slov až věty. A postupně využívají nové obraty, začínají lépe rozumět a tím opět více využívat řeč.
Když si dítě uvědomí, že se něco naučilo, když něco nového pozná, tak to s radostí využívá.
Má vlastní zkušenost je taková, že mé dítě mívalo dvě zvukové polohy – libost a nelibost. Teď je jeho škála mnohem širší. Něco, co opravdu nemá rád, ale ví, že to podstoupit musí, většinou v nemocnicích, tak reaguje „ble“, někdy to tak ohodnotí poté, co něco nepříjemného zvládnul. Umí i „ne“ nebo něco tomu „ne“ velmi podobné a to většinou v situaci, kdy jde tatínek do práce nebo jeden z nás o víkendu do obchodu a on chce jít také, takže vlastně nechce, abychom šli. Má zvuky, které používá, když si myslí, že ho nevnímáme a on se naštvaně dožaduje pozornosti. To je vždy pak dobré mu vysvětlit, že ho slyšíme, vnímáme, ale potřebujeme něco dodělat a pak… Někdy vyloženě „mluví“ a povídá a povídá. Samozřejmě ani slovo, ale když se ho zeptáte, zda mluví, tak se usměje a je rád, že jsme to poznali. Ano, dokáže vyjádřit i „nemluv na mě“, „vím, že máš pravdu, ale nechci to poslouchat“, kdy se např. rozčiluje, že jede odněkud domů, když nechce a já mu připomenu, že jsem ho na to upozornila, že jedeme domů. Konkrétní zvuk pro „já taky, jsem tady“. Zvuky, kterými mi povídá, něco smutného. Škálu má docela širokou. A vždy říkám, že pokud se něco může naučit naše dítě, tak jiné o to spíše. :-)
Tak takové malé zamyšlení, proč Feldenkrais metoda může pomoci a pomáhá s řečí. Nevyulučuji, že se k tématu ještě někdy vrátím.

Pokud byste Feldenkrais metodu chtěli poznat více, tak se podívejte do Akcí, zda probíhá nějaký seminář. Samozřejmě se můžete objednat i na lekce přímo ke mně, ale pracuji omezeně a již mám stálé žáčky, tak ne vždy mohu poptávku uspokojit.

Pozn.: Jsou i různé specifické syndromy genetické zátěže a zde nemohu s takovou jistotou napsat, že výše zmíněné platí i pro ně, pokud jde o řeč.

Na hlavu, do pusy ne!

Má vaše dítě problémy s dotekem na hlavě, obličeji či v ústech? Je pro vás problém třeba i vyčistit zuby? Nedaří se vám plnit úkoly z orofaciálky? Tak čtěte, protože jsem si tím prošla.

Nebudu se teď zabývat tím, proč tomu tak je. Příčinu to má. Ale ráda bych napsala pár vět k tomu, že tento problém řešitelný je.
Také jsem si tím prošla, a když jsem dělala baby masáž našemu miminku, tak dotek na hlavě či ouškách byl skoro nemožný. Šlo vidět, že to naše miminko, v té době minimálně reagující, to nemělo rádo. V knize o baby masážích jsem se dočetla, že zdravá miminka si přímo libují v masáži oušek a hlazení hlavičky, ale tak to naše jsem respektovala a masáže přizpůsobila. Nějak se nám dařilo aspoň pracovat s pusinkou, abychom Oliverka dostali ze sondy či vyčistit zoubky.

Ve dvou letech přišel větší zlom a to přístupem HANDLE. Ovšem, stále náš Oliverek netoleroval vlastní dotek, netoleroval, aby se dotknul tváře či si dal prst do pusy. Někdo si řekne, proč to učit ve dvou letech, ale je to důležité.
Pak jsme v 5ti letech začali koketovat s Feldenkrais metodou a já jsem se o to rok snažila s menším pokrokem. Ve svém prvním roce MBS studia jsem vzala našeho Oliverka na jeden segment a má učitelka Mia Segal naučila Oliverka během 30ti minut dotýkat se a tolerovat dotek na tváři a také dát si prsty do pusy a nejen to, dokonce si sát palec. Pochopila jsem, že s MBS FM se dá dokázat nemožné a teď jen něco podobného dokázat také ve vlastní praxi.

Příležitost jsem dostala tento týden, kdy jsem pracovala s 8letými dvojčaty, která dotek na obličeji či na hlavě moc netolerovala, tak jako ani čištění zubů. Podařilo se mi během pár minut, že tolerovali práci v puse s logopedickou pomůckou. Ono to zase tak jednoduché u jednoho chlapce nebylo, viděla jsem ten šílený strach, na kterém jsem nejdříve musela zapracovat (všechna ta traumata ze zdravotnického prostředí se dala číst v očích), ale i přesto to šlo velmi rychle. Přiznám se, že jsem ani na chvíli nezapochybovala, že se to nepovede.

Jenže dá se říci, že v MBS FM jde něco rychle? Ano i ne. S hlavou jsem po 5ti minutách pracovala v každé lekci celý týden.
Spoustu věcí můžeme u našich dětí zlepšit, jen musíme vědět, jak oslovit nervovou soustavu, najít ten správný způsob pro naše dítě. A pokud jste už vyzkoušeli vše a bez výsledků, tak zkuste ještě Feldenkrais metodu nebo jakýkoli podobný či přímo na této metodě založený přístup. Nebo přijďte na MBS seminář zaměřený na tuto oblast, který se bude konat přístí rok. Přesné termíny zatím známé nejsou.